17. 6. 2011 jsem v 5:13 jela pendolínem z Prahy do Olomouce na přijímací zkoušky. Když jsem se strhaná vrátila do Prahy, bylo něco málo kolem 20:00. Přihlásím se na email a vidím příchozí zprávy jedna. Kouknu se od koho a říkám si … Tuhle emailovou adresu už jsem někde viděla. Rozkliknu email a co nevidím – družstvo ENKO shání na zítra (sobota 18. 6. 2011) jednu nahrávačku. Email přišel někdy v deset ráno, ale je slušností se ozvat. Nic jsem neměla na programu a tak jsem napsala Petrovi, že tedy jestli mě akutně potřebuje, tak dorazím. Petr se co nevidět ozval a domluvili jsme se, že s družstvem vyrazím. Znala jsem tou dobou jen dva členy družstva.
V sobotu ráno se mi fakticky nechtělo vstávat, ale dorazila jsem celkem brzy. Jediní kdo byli přítomni, byl kapitán Petr a nahrávačka Janča. Povídali jsme si chvíli, než dorazil, pozdě jako obvykle, pořadatel Saša a pak když už jsme byli na hřišti, odhodlali se dorazit i zbylí členové družstva. První zápas – poprvé s těmito hráči na hřišti. Nevěděla jsem co očekávat – „zvedni to někam nahoru a nalep mi to na sako“ – slyšela jsem skoro od každého chlapa. Nebyl to pro mě nijak obzvlášť těžký úkol – tohle jsou moje nejoblíbenější náhry. :-D Hrálo se velice dobře. Alespoň mě tedy ano, nevím jak ostatním se mnou, to musí posoudit ostatní…J
Po třetím zápase už jsem se trošku otrkala a začala jsem si diktovat podmínky na hřišti a řídit hru, jak je to v popisu práce nahrávačky. :-D kluci si ze mě začali dělat srandu – tak co kapitánko, co tam vymyslíme. :-D
Atmosféra ve družstvu byla parádní. Kolektiv je to suprový a velice příjemně mě překvapili všichni jak mě přijali, a že mě někteří po čase úspěšně všichni chlapi na hřišti poslouchali.
Celý den jsme se nasmáli do aleluja, parádně jsme si zahráli. Úspěšnost byla velmi vysoká, alespoň v porovnání s jinými hracími dny v mém mateřském družstvu J
Celý den byl završen výbornou večerní zábavou.
Pokud bude možnost, tak si na nějakém turnaji s tímto kolektivem moc ráda zahraju zase.
Sportu ZDAR a volejbalu ZVLÁŠTĚ!!!
Terka