Finále

V neděli 21.3. hrajeme finálový turnaj o konečné pořadí v 7.lize AVL. Začínáme již v 8:15.

Je to sice dost brzo, ale i přesto doufám, že všichni dorazí v plné síle a chuti rvát se o co nejlepší umístění.

Rozpis zápasů zde

Výsledky finále:

eNko - Ššššš 2:0
eNko - Narvalové 0:2
eNko - Velbloudi bez hrbu 2:1
eNko - AVK Florenc 1:2

Malé hodnocení

Tak nám dnes eNko málem postoupilo přímo do 6. AVL. O tom všem by měl na těchto stránkách podrobně a zevrubně psát Petr, ale von Petr o víkendu tuze pil a pařil, a asi chce dnes spíše rychle do hajan. Popíši to tedy já, a to okem zcela nezaujatým, jak se na správného reportéra sluší a patří. Vždyť mě znáte.

Ale pěkně od začátku. Začalo to dnes v 8:15. Teda ono to mělo začít v 7:45, ale většina týmu příliš individuálně vyhodnotila čas srazu a dostavila se až těsně před úvodním hvizdem našeho zápasu s mladými a úspešnými Narvaly. Byla to řež. V prvním setu jsme předvedli několik ukázkových školáckých chyb, které naši smečaři doplnili občasným homerunem daleko do zámezí. V druhém setu jsme se zmohli na pěkných 22 bodů, dle mého zcela nezasloužených. První zápas tedy 0:2. Jediné, co nám bylo v tu chvíli útechou, snad je, že “zatím šlo vše podle plánu” :o).

V půl jedenácté se dostavil kapitán Petr, v perfektní formě, spolu s Petruškou. Ke cti jim snad připíši, že tričko ani tepláky neměli naruby, takže ten jejich horalsky pivní víkend přece jen asi měl určitě stopy lidské hrdosti a sebeovládání. Druhý zápas jsme ukázali, co v nás je a zač je toho loket a bili jsme to hlava nehlava. Tým Ššššš snášel rány statečně. Stejně statečně si pak odnesl i papírek s výsledkem 2:0 pro eNko. Budiž jim země lehká, budiž jejich půllitr vždy plný pěnivého žlutého moku stupně dvanáctého!

Přemáhá nás optimismus, mně tedy až zlověstný. Poprvé otevřeně prohlašuji, že jsem vše dopředu propočítal a pokud vyhrajeme i zbývající dva zápasy bez ztrát setů, postoupíme dnes přímo bez baráže do vyšší soutěže. Zbytek týmu nevěřícně kouká, v duchu tajně přepočítává a pak jdeme raději na párek. Další zápas. Nějací velbloudí podivní hrbatí, a pěkně protivní k tomu. Vlezte mi na hrb, říkám si, a pak přidávám peprnější a peprnější nadávky, jednu v duchu, jednu hezky od plic nahlas, ať to všichni slyší, co si Žemla myslí o pouštních velbloudech! Náročný zápas, vstáváme po prohraném prvním setu z popela jak bájný fénix, a chytrými úlivkami, polosmečemi a čochtami se postupně probojujeme k vítězství 2:1. Velbloudi skoro ani nepozdraví, pak se ukáže, že v zápase s námi jim šlo o postup, a že jsme jim zajistili i na příští rok teplé místečko v 7. AVL. Dobře jim tak, hádavci hádaví velbloudí.

Radost i únava nezná mezí, a tak slavíme úspech v zámezí. Proroctví se naplňuje, stačí vyhrát jakkoliv (v rámci pravidel) poslední zápas a skončíme ve finále druzí, ačkoliv jsme vstupovali do finále až jako pátí z pětice týmů. Prorok je rád, již nebude kamenován, už se mu nikdo pošklebovat nebude. Odpočíváme v pauze mezi zápasem, a pak přichází závěrečný mač celé ligy, souboj s AVK Florenc. Protahujeme těla, promazáváme klouby, utahujeme šrouby, stahujeme pevněji šnurky od trenek. Sympatický zápas proti milým dvouapůlmetrovým chlapíkům z Florence se vyvíjí příznivě, vyhráváme první set a přihlížející diváci mají na chvíli dojem, že se tu hraje asi volejbal. Druhý set bez komentáře. Třetí set bez komentáře. Prohráli jsme. Ale nemusí nás nic mrzet. Cíl je splněn - třetí místo ze 20 týmů je kurňa kus dobře odvedené práce. Za týden nás čeká baráž proti sestupujícím týmům z 6. AVL. Zřejmě formalita. Jsme již virtuálně v 6. lize. Kdo by si to byl pomyslel před rokem. I přiznávám, pomýšleli jsme na to za teplých vlahých večerů na pražské Štvanici při letní AVL, pomýšleli a panáčky usrkávali, a dobře nám spolu bylo.

Tak končí reportáž z dnešního turnaje. Snad autor nic podstatného neopomenul. A pokud ano, je to blboun nejapnej.

Mějte se všichni krásně a neviděnou, sportu zdar a tak dále a tak dále a tak dále,

Žemla.